Neustále je naše ekonomika objímána sladkou iluzí toho, že zahraniční kapitál nás zachrání všechny. Samozřejmě, jednou by bylo dobré, kdyby nás takhle cizí jezdec spasil před temnotou, obáváme se však, že dnes ani nikdy jindy to nebude.
Cizí kapitál se nějak nedostavuje. Slíbené čínské investice za miliardy se tak trochu nekonají. Čím to bude, že tolik naše „zahraniční politika hlavy státu“ selhala? Možná tím, že sic Česko patří jako zajímavé odbytiště pro čínské zboží, investovat či budovat tady nějakou infrastrukturu je příliš složité. Není to ani tak nacionalismem, že by se cizí značky rozmáhaly na západě hůře, spíše je to nezájmem a neatraktivní oblastí. Ano, jsme neatraktivní, alespoň z pohledu investičního. Co s tím dělat?
Odevzdaně čekat na vlastní ekonomiku
Ohromné množství zahraničního kapitálu dokáže dělat divy, ale není to dlouhodobé řešení. Ekonomika by hlavně měla spět k nějakému zdárnému výsledku každého roku. Pokud je domácí ekonomika slabá a spoléhá na zahraniční kapitál, může se taky jednoho dne stát, že zahraniční investor či zaměstnavatel nebude již mít zájem to tady provozovat a všem utne tipec. Přesně proto vítáme jakékoliv zprávy o tom, že se samotná česká ekonomika pomalu vzpamatovává z čtyřiceti let socialismu a pomaličku nabývá na síle. I kdyby to byly jenom malé podniky a firmy, které táhnou, pořád je to moc dobrý výsledek. Trochu občas usneme na vavřínech, protože například Slovensko má mnohem rychlejší růst, to však vůbec nevadí.
Ekologie – víc práce?
Spousta lidí by se mohla zaměstnat v ekonomii. Na to však nejsou ani zaměstnavatelé a ani samotní zaměstnanci. Je to vlastně docela prázdný trh, tak nějak se to u nás neuchytilo, ať už to byla negativní reklama minulých let nebo následná nedůvěra k čemukoliv, co je „zelené“. Přijímáme změny pomalu, ale jistě. Trvá to však příliš dlouho. A naše životní prostředí tím trpí. Sice děláme, že je všechno v pořádku, ale ono nás to jednou pěkně těžce udeří.