Je jasné, že když chce někdo pracovat manuálně, měl by být dost zručný. Někdo, kdo má obě ruce takzvaně levé, toho zrovna moc nevyrobí, a pokud už ano, zřejmě to za moc nestojí. Jenže ani dvě zdravé a šikovné ruce, které nejdou obě dozadu, ještě dokonalé výrobky nezaručují. Aspoň tedy v případě kovovýroby. A všem nám je jasné, proč je to tak. Ano, kov je příliš tvrdý materiál na to, abychom z něj jenom tak lehce něco vytvořili. Ten se nijak lehce neopracovává. A má-li se z něj něco kloudné vyrobit, jsou potřeba stroje a nástroje.
Všichni, kdo s podobným materiálem pracují, to vědí. A proto dříve, než někomu vyrobení něčeho slíbí, shánějí vybavení, s nímž se jim podaří požadované úkoly splnit. A když po nich dejme tomu někdo chce, aby kov obráběli, nelze žádoucí výsledek slíbit, pokud se nesežene potřebná fréza.
Při shánění modulové frézy ale často narazíme na problém. A tím je skutečnost, že jde o finančně dost náročnou záležitost. Kterou si někdo jen tak nekoupí, pokud nemá jistotu dostatku zakázek, které by mu ji pomohly splatit. A už při koupi musí mít takový zpracovatel kovů peněz na pořízení něčeho takového dost.
Dost peněz ale neznamená vždycky moc peněz. I když mohou být tvarové kotoučové frézy drahé a drahé obvykle i jsou, existují i výjimky. Například nabídka prodejce, který nabízí nadlimitní zásoby firem. Ten vykoupí od firem to, co tyto nevyužívají, a prodá to tomu, kdo to potřebuje. A tím pádem se může i nějaká zmíněná fréza nabízet i za vcelku málo peněz při zachování její naprosté kvality.
Pokud tedy znají majitelé továren nebo dílen zabývajících se kovovýrobou tohoto obchodníka, mají šanci ušetřit na vybavení svých podniků a dílen dost peněz. A není nikdo, kdo by takovou příležitost nechtěl využít, kdo by nechtěl nebo i vysloveně nepotřeboval ušetřit, aniž by se to negativně odrazilo na procesu a výsledcích jeho práce.